Pokud se skořápka jazyka nerozbije, nemůže být pravda vyjevena.
Disciplína
translatismu nám pomáhá najít jazykové konstelace, které v omezeném
poli jediného jazyka nelze spatřit. Často pracuje s dialektickým
přeléváním slov z jednoho jazyka do jiného, proto si translatista velmi
cení strojové překladače. Někdy však stačí pohlédnout na jedno slovo
jiným dalekohledem a obraz je dovršen.
Příkladem takové situace budiž srbský internetový portál viděný jazykem západních slovanů. Zaboravili ste lozinku?
Lákamí vůněhulás úmyval rohlivý…
Dokonce někdy není ani potřeba opouštět rodnou zemi. Nebývalé pozornosti v současném jazykovém prostoru se těší staroslověnská Píseň o Lžičkočárovi,
téměř moderní lyrická skladba personifikující kuchyňské náčiní. Můžeme
se v ní setkat s dnes již zaniklými výrazy odvozenými od slova rohlík,
například rohlín (nenasytný chlapec) nebo rohlivý (dělající nepořádek), a mnohými dalšími, například slovesem hudbat (zpívat si při práci) nebo substantivem anadobra (význam nejasný, původem zřejmě ze Středního východu).
V jak rozličných kontextech je Lžičkočár citován! Pochopili bychom jeho, byť archaický, výskyt v databázi písní. Lžičkočár vedle praní prádla má spojitost s domácími pracemi. Avšak staroslověnská báseň a geodézie? V naší zemi není nic nemožné.
Sakura-chan is mai waifu
Slova jsou živá a stejně jako lidé hledají své místo. Za podivuhodný příklad slova, které "se našlo", považuji japonský výraz moe.
"Roztomilé k nesnesení" - aktuální trend posledních několika let, který lze vypozorovat v manze i anime. Charakteristický je pro něj vzhled (zejména dívčích) postav se skutečně velkýma očima a celkové ladění do sladka. [...] (vysvětlivka k moe ve FAQ na Manga.cz)
Na české Wikipedii se dočtete, že: "[Anime seriál Cardcaptor Sakura] obsahuje nezanedbatelnou míru šónen ai, šódžo a moé." Proč moé? Přeci proto, že je to hezčí, roztomilejší než pouhé moe! Slaďoučké slovo v latince zesládlo do podoby cukrkandlu, stačilo mu k tomu jedno přebytečné nabodeníčko.
Bez povšimnutí by neměl zůstat termín moelodrama, kam se cukrkandl přilepil a není k odlepení. Trocha moe však ukápla i jinam - můžete si dokonce pořídit moeučebnici relačních databází nebo moekomix o funkcionálním programovacím jazyce Lisp.
Bouřka pro deštníky
Nedávno vyšlá kniha Klec pro majáky zčeřila vody komentářů
na publicistických serverech. Aby ne: vždyť pojednává o muži, který byl
ženou, a zároveň o ženě, která je mužem. Jediné, co titulu z mého
pohledu nečtenáře schází, je kreativnější název. Jmenovat se kniha
"Bouřka pro deštníky", mohl bych si zdejší zmínku odškrtnout jen
přepsáním názvu. Takhle se musím ponořit hlouběji.
Jako výchozí bod jsem si zvolil článek
o nové australské legislaci ohledně LGBT problematiky. Zajímavé je už
prosté vyjmenování všech možných genderových specifik, mezi kterými se
vyjímá "kříž s prádelníkem". Crossdresseři mají s prádelníkem vskutku kříž. Mike Perry alias Ivana Peřestá má však kříž s něčím jiným. Hloub, ještě hloub.
Konečně asi v půli textu čteme rozhřešení: "Pohlaví je tekutina." Tekutá sociální stavba, domeček v bažinách, hrad z písku (stavěný špičkou dolů?), ves na dně přehrady. To už není pouhý "kříž s prádelníkem", to je kříž nad prádelníkem.
Zdá se, že nemáme jinou možnost, než přinést světu revoluci. Cesta pro nás již byla připravena.
Žádné komentáře:
Okomentovat