Báseň mezi řádky

Zpíváno do rotaček? Psáno mezi neslušné odkazy!

Nejsou noviny báječný vynález? Vezmete nůžky, vystříháte písmenka a složíte poslední větu románu, který bude napsán za dvacet let. Nikoliv vámi. Anebo vezmete cédéčko, zasvítíte na něj UV zářivkou, data se přeskupí… a možná získáte fotku Karla IV. zamlada. Malý JPEG obrázek, 50 kilobajtů.

Máte sice pravdu, že všech různých 50KB souborů je cca 2^{400 000} (zakódovány do elementárních částic by zaplnily opravdu mnoho vesmírů a většina z nich navíc není ve formátu JPEG, ale jde jenom o nějaký bordel) - tedy že šance trefit se do té správné posloupnosti půl milionu nul a jedniček je vcelku mizivá - ale v principu to možné je.

Poslední větu románu si můžete zkusit složit; bizarní náhody se alespoň jednou za uherský rok stanou. Například když přijdete na thajskou stránku, která pod záminkou výuky japonštiny a němčiny předkládá sto stran pochybných pornografických odkazů, které prokládá úryvky z česky psaných knih.

Až tyto informace vstřebáte, dám vám odkaz, abyste se podívali na vlastní oči.

Jde o jedinečný text složený z Doyla, Dumase, jakési kritiky Dostojevského, nějaké erotické povídky a kdoví čeho ještě. Dohromady tvoří příběh, který v jednotlivých fragmentech není obsažen - dílo fascinující a nepravděpodobné.

Pokusil jsem se jej z úryvků zrekonstruovat do podoby pásma, které jsem nazval (také dle jednoho úryvku) Ze svých těl pak vypustili naši vodu. Příběh se sice vyvine trochu jinak, ale hlavně jsem chtěl naznačit, jak noví hrdinové žijí ze starých textů - jako literární fantómové.

Ze svých těl pak vypustili naši vodu

Udělal jen několik pohybů
"Buď zdráva, drahé děvče"
Pocítil zavanutí vděčnosti
Na dvou kontinentech se nebude mluvit o ničem jiném

Pochopil
Nedočká se jara a kytek na jaře
Hudba je přesná, přesnější nežli řeč

Již se jal tancovati
Mačkal spoušť, dokud nebyl zásobník prázdný
Byl nejmladším mužem plesu
Neznámý na výstřely vůbec nereagoval
Jen se šklebil

Najednou mnoho tenkých hlasů - aj, aj!
Jeden šel po nohách, druhý mířil na hlavu
Muži ještě neměli dost
A tak nastával závod ve střelbě

Sivá země
Zvenčí nedošlo k většímu poranění
Podle irského přísloví
"Muž, který vše ví, umře"

-

"Alespoň ty jsi v pořádku"
Oddechovala rychle
S obavou v očích čekal

Fábory bílého kouře
Jinak bylo všude ticho

Sevřel jí ruku
"Buď zdráva, drahé děvče - já se o to také pokusím"
Jen tak se mi dívala do očí a pak mě začala líbat
Nespatřil nikdy nikoho, kdo by se jí podobal
Ó bože, ó bože, kdo je tím vinen!

Bolest během chvilinky začala být dosti nesnesitelná
Jemně ji od sebe odstrčil
"Z té vraždy, která mi všecko vzala
Z té vraždy, která mě zničila
Z té vraždy se budete odpovídat!"

Prudkým pohybem stlačil rukojeť
Až hlaveň ukrytá v pouzdře mířila do Ximenezovy hrudi
A stiskl spoušť

-

Nenabyla hned vědomí
Nýbrž až k večeru

Ať oči nebloudí, kam nohy nedojdou
Tři vinné sklenky, to je vše
Pár psů štěká ve vesnici
Oteplilo se jako zázrakem