Člověk,
jak praví evolucionisté, pochází z opice. Suchozemci se vyvinuli z
mořských potvor, mořské potvory z ještě menších mořských potvor a ještě
menší mořské potvory z blesků a prachu zemského. Ač se etymologie
neodvažuje pronikat až "k počátkům Země", je zřejmé, že zvířata hrají v
lidské společnosti důležitou úlohu. Dnešní článek o avantgardním
translatismu jim budiž věnován.
"Je
to okamžik. Rozhodující chvíle, kdy se váš oblíbený seriál ocitne na
hraně. Víte, že nyní už to půjde jen a jen z kopce. Někdo může hovořit o
vrcholu. My hovoříme o "skoku přes žraloka". Od toho okamžiku už to
nikdy nebude ten pořad, jaký býval." (Jon Hein; zdroj)
Někdo vidí skok přes žraloka v tom, že Kirino ze seriálu Má sestřička nemůže být až taková pizda, ehm, opravdu je taková pizda. Někdo jiný zase v tom, že upíři na světle spárklují, namísto toho, aby bídně zhynuli. Ale děje se to pořád.
Zákon identity myší
V
roce 1766 Johann Daniel Titius vyslovil domněnku, že vzdálenosti planet
sluneční soustavy od Slunce naplňují vztah 0,4 + 0,3 ⋅ 2n,
počítáno v AU (tj. násobcích vzdálenosti Země od Slunce), když druhý
člen pro první planetu vynecháme a pro další planety dosazujeme za n
postupně 0, 1, 2 a tak dále.
Titius-Bodeova řada nemodeluje skutečnost tak docela správně. Mnohem pozoruhodnější však je, že japonská Wikipedie [3] okulárem Google Překladače [4] zná tuto řadu pod heslem "Bodeho zákon identity myší".
Čína k zániku
Na začátku roku se objevila zpráva,
že v čínských zverimexech kompenzují špatné zacházení se psy pomocí
heroinu. Co o tom soudí Japonci? (Google Překladač od té doby změnil své
překlady - v závorce je uvedeno nové znění.)
(Čína k zániku.)
Je to opravdu temný kontinent.
Je to moudrý obchodní trik. (Obchodní moudrý blázen.)
(Miluji čínský lid a drogy.)
Opravdu, to je čínský mravenec mozek nic dělat.
Heroin je povzbuzující? Já jsem tiše stát matný vypadající obraz.
Mezi studenty vysokých škol je jistým folklórem, rozebírat průběh uplynulého semestru na soukromém blogu ([1], [2]).
V případě fakulty informatiky by jeden možná čekal zvýšený výskyt
takovýchto zápisků – jenže krátká historie samostatné Fakulty
informačních technologií Českého vyskokého učení technického v Praze
tento předpoklad dvakrát nenaplňuje ([3], [4], [5], [6],
o jiných nevím). Na zdejším blogu jsem chtěl o prvních dvou semestrech
poreferovat již dříve, ale koncepty článků mě neuspokojovaly a s
plynoucím časem klesal přetlak okamžitých dojmů a s ním i motivace pro
klasicky strukturovaný článek (po předmětech). Budiž tedy „Prvním rokem
na FIT ČVUT“ pohledem z nepatrně větší výšky.
Tři kila snahy
Vstupním předpokladem pro studium na FIT nejsou žádné IT
znalosti ani dovednosti v programování. Stačí snaha a chytrá hlava,
zbytek Vás naučíme! (11 důvodů proč studovat na FIT, důvod č. 2)
Ač ze tří set let slávy ČVUT, které „slibuje“ důvod č. 6, toho na
FITu příliš neuvidíte, důvod č. 2 nelže. První semestry sice slouží
k „přebrání“ poměrně benevolentně přijatých studentů, nikoli však na
základě toho, co už vědí, ale toho, kolik úsilí jsou ochotni vynaložit
na osvojení si něčeho nového. Kdyby mi někdo řekl, v čem bude spočívat
(povinná) semestrální práce z programování v 1. semestru v době zápisu,
zřejmě bych si myslel, že jsem se přihlásil na špatnou školu. (Znal jsem
základy programování na úrovni „lepič skriptů“.)
Hojně kritizovanou věcí na FIT je automatický systém hodnocení domácích prací, ProgTest.
Během semestru dostanete cca 7 úkolů, prográmků v C/C++, které je ne
sice nezbytné, ale nanejvýš vhodné do 14 dnů odevzdat a inkasovat za ně
body. Kód však nelze jen tak naplácat, jak je libo, neboť ProgTest je
velmi důkladný, přísný a tajnůstkářský testovací systém. Počet pokusů je
omezen (10–20).
Na jednu stranu sport, kdo bude mít řešení mezi prvními; na druhou
stranu neustálé hledání chyb a vršící se úkoly. Kdo není v programování
zběhlý, stráví nad ProgTestem víkendová odpoledne, večery a noci.
V prvním semestru (ANSI C)
jsem prožíval spíše polohu „sport“, ve druhém (C++) spíše polohu
„nekončící debugování“. Ač byly úlohy zajímavé, neměl jsem už sílu a čas
to odlaďovat a poslal jsem některé předem k vodě (toto bylo asi
částečně předvídáno, a tak se ve druhém semestru často objevovaly úlohy
rozdělené na dvě části – snadnou a těžší).
Možnost volby
Vysoká škola se tedy chová jako kolotoč, který testuje, do jaké míry
na něm kdo chce jet. Zatímco nižší stupně vzdělávání se chovají
k příjemci značně parentalisticky, vysoká škola svěřuje studentovi
zodpovědnost. Průběžné úkoly na ProgTestu jsou nepovinné. Docházka na
přednášky je nepovinná. Docházka na většinu cvičení také. Na zápočet
potřebuješ tolik a tolik bodů a zařiď si to, jak chceš. (Ne každý
předmět dává studentovi až takovou volnost; jde mi o princip.)
FIT ČVUT nyní sídlí v nové budově, spolu s architekty
Jeden příklad: lineární algebru ve 2. semestru přednášeli dva lidé
z Katedry matematiky FELu, paní Kalousová a pan Olšák. O panu Olšákovi
jsem už něco málo tušil a chtěl jsem chodit k němu, ale v rozvrhu jsem
padl do skupiny paní Kalousové. Po první přednášce jsem zjistil, že
takto vskutku ne, a nadále chodil k Olšákovi, ač měl přednášku od 7.30
ráno. Měl jsem štěstí – díky času nebyla přednáška příliš populární,
a tak byl v místnosti klid, výklad byl mnohem srozumitelnější, ale
zároveň jsem chodil na cvičení podle doktorky Kalousové, která sice měla
látku trochu zpřeházenou, ale zase zadávala mnohem jednodušší domácí
úkoly. Díky tomu všemu jsem nakonec s algebrou neměl problémy, ač jde na
FELu o jeden z nejobávanějších předmětů.
Představa, že si uděláte rozvrh na jeden dva dny v týdnu, je sice
zajímavá, ale dle mého sebevražedná. Výhoda kolotoče je v tom, že se
roztáčí postupně – proč si dělat z prezenčního studia kombinované (to je
o sobotách), když nemusím. Do zimního semestru jdu s „krásně“
roztahaným rozvrhem, kde jsem se vyhnul blokům více jak dvou předmětů
vzápětí (1 předmět = čistých 90 minut). I když jsem se dávno vzpamatoval
z prvotního časového šoku, stejně si myslím, že ta třetí
přednáška/cvičení už je nanic.
Úvod do algebry, zejména lineární od dr. Olšáka – atribut 2. semestru na FIT
Co se dozvíte?
Budete tušit, co napsat do UNIXové příkazové řádky (shellu), když na
vás vyskočí. Možná se seznámíte i s nejzubatějším textovým editorem na
světě (vi).
Zjistíte, jak spočítat sinus s přesností na 10 desetinných míst a jak se počítá s maticemi.
Objevíte netušené způsoby, jak zhavarovat počítačový program a celý
systém. Proniknete do ANSI C / C++ a možná zjistíte, co znamená void* (*)(void*).
Bez znalosti diferenciálních rovnic budete řešit diferenciální rovnice ve Wolfram Mathematice (malá Mathematika je i online). Školní server půjde pod vahou numerických výpočtů do kolen, ale možná na konci uvidíte pěkný graf.